Rozhodli jste se že do toho půjdete a postavíte si dům? Jestli už máte stavební pozemek a rozhodujete se zda budete stavět svépomocí a nebo si raději dům necháte postavit, možná zrovna vybíráte i typ domu. Vybrat pro sebe dům také není nic jednoduchého, protože musíte zvážit své finanční možnosti, typ pozemku a svoje potřeby a vkus. Není dům jako dům, a co vyhovuje jednomu, nebude vyhovovat druhému. Proto si s výběrem domu dejte na čas.

Záleží na pozemku
Máte svažitý pozemek? Pak bude nejspíš nutné postavit dům ve svahu, který bude dostatečně pevný aby se nesesouval. Členitý pozemek nemusí být za trest, ale je potřeba počítat s tím, že stavba takového domu bude dražší a technologicky náročnější. Proto většina lidí hledá rovný pozemek, který je dostatečně velký na stavbu přízemního bungalovu. Právě tento typ domu je nejpopulárnější už celou řadu let. Je to z toho důvodu, že nemusíte po době chodit po schodech, čehož se bojí lidé nejvíc – že nebudou v důchodu pohybliví natolik, aby mohli využívat i patro.

Bydlení podle počtu lidí
Budete bydlet jen ve dvou? Nebo budete mít děti? Pokud budete bydlet sami, bohatě vám vystačí menší domek, jako je třeba dvoupokojový domek. Pro rodinu s dětmi už je lepší bungalov 3+1. Ten vám poskytne ložnice i společný obývací prostor s kuchyňským koutem. Ať už si vyberete jakýkoliv dům, důkladně zvažte, zda si jej nebude lepší nechat postavit.

My stavíme dřevostavby i zděné domy. Jakýkoliv typový projekt z naší nabídky vám můžeme postavit v obou variantách. Připravili jsme několik projektů, které jsou velice populární. Klienti si z nich vybírají domy pro svou rodinu, a my je můžeme upravit podle individuálních požadavků. Bydlete v moderním domě, který je navíc nízkoenergetický, takže vám sníží náklady za provoz. Oceníte nejen tepelné čerpadlo, ale i soláry.

Ono to totiž není jen tak jednoduché, dokázat spárovat moderní dobu a funkcionalitu. Především jde o přehled a pokud člověk není přímo bytový architekt (ještě o nich bude řeč), nemůže tušit co se zrovna jaksi ve světě bytového designu odehrává. Proto vezme židli po babičce, přidá léta starý kredenc a do toho šoupne fialový koberec. Možná to vypadá zajímavě, moderní to ovšem není a už asi vůbec ne hezké na pohled. Ale pokud to někomu takto vyhovuje, nezbývá než říci, proti gustu žádný dišputát.

My se však na to díváme z jiného úhlu. My se určitě poradíme, nebo minimálně zeptáme na to co a jak. Například takový interiérový architekt Praha zcela jistě bude požadovaný přehled mít a bude vědět, co se v současnosti propaguje a co je moderní. Takže si musíme takového člověka obstarat a domluvit se s ním na spolupráci. Totiž mu musíme říci co chceme v bytě předělat, nebo jak jej prostě chceme zařídit. Zda v tom a v tom stylu, nebo to necháme na nápadu a vůli dotyčného architekta. V tomto případě on připraví několik vlastních nápadů a návrhů, které vám předloží. Ano, mohou bát i ve virtuální realitě, tedy ve 3D, jak jsme si zvykli říkat.

Vy se pak můžete podívat na to co se vám bude nejvíce líbit a samozřejmě, že můžete mít připomínky. To znamená podat námitku proti tomu či onomu a pan architekt to upraví a předělá, a to bude dělat tak dlouho, až budete spokojeni a bude to vypadat podle vás. Je samozřejmostí, že musí byt předtím navštívit. Už zde bude přibližně zjišťovat vaše představy, návrhy a nápady, pokud ovšem nějaké mít budete. V každém případě máte vždy konečné slovo. To vám nikdo nikdy vzít nemůže a ani to nemá v úmyslu. Když pak spolupráci s panem architektem dokončíte, musí být výsledkem byt přímo šitý pro vás na tělo. A pokud jste pak oba spokojeni, je vidět, že to byla dobrá spolupráce.

Můj dům, můj hrad. Co vlastnÄ› tento výrok znamená? Jedná se o pomÄ›rnÄ› Äasto používaný výrok, který by mÄ› znamenat, že tady jsem doma a zde si pravidla urÄuji já. Tento výrok se dá ale chápat také v tom smyslu, že naÅ¡e domovy nám poskytují své soukromí a útoÄiÅ¡tÄ›, takže se zde můžeme doopravdy cítit sami sebou, a tedy i samy svými pány. Soukromí každého z nás je nÄ›Äím nedotknutelným, na co má každý z nás nepodkroÄitelné právo. ProÄ si vlastnÄ› tak ceníme svého vlastního soukromí?

Téma soukromí jako urÄité autonomity jedince se diskutuje v mnoha knihách. Jedním z hlavních příkladů může být kniha George Orwella 1984. V ní je jasnÄ› ukázáno, že zásah do soukromí je znakem ovládající spoleÄnosti, znakem totality. My jako lidé jsme tvorové spoleÄenÅ¡tí, proto se ale také musíme ve spoleÄnosti podÅ™izovat urÄitým pravidlům, která byly vytvoÅ™eny proto, aby spoleÄnost mohla zdárnÄ› fungovat. Jen jako spoleÄnost jsme schopni vydržet výzvy, které pÅ™ichází a být spokojení. Tato pravidla jsou vÄ›tÅ¡inou rozumná a pochopitelná. PÅ™esto se jedná o pravidla, která nás udržují v urÄitém napÄ›tí a pozornosti. Proto je nezbytné mít svůj prostor, kde ÄlovÄ›k není niÄím omezen a kde se může cítit naprosto svoboden.

Jedná se o Äas, který jsme schopni strávit sami se sebou a vychutnat si jej, ale jedná se právÄ› i místo, kde můžeme tento Äas strávit. PÅ™ijít o vlastní soukromí, pokud si je nehlídáme, je pomÄ›rnÄ› jednoduché. Je ale složité je získat zpátky. Proto je velmi důležité být si vÄ›dom lidí a režimů, které mohou naÅ¡e soukromí ohrozit. Jednám ze základních pÅ™edpokladů pro toto vÄ›domí je schopnost rozeznat, pochopit a pojmenovat pÅ™icházející hrozby. Toto jsou schopnosti, které můžeme bÄ›hem Äasu modelovat a zdokonalovat. Nejhorší je poznat to, že jsme o své soukromí pÅ™iÅ¡li, když už se s tím nic dÄ›lat nedá.